Život je svině... Ale záleží na každém z nás jak bude velká...

Welcome to my life

Sen

2. října 2008 v 20:01 | DeidynQa |  Ostatní povídky
Jedna kraˇoučká pofídka from me un...



Byl večer. Smutný kluk seděl na lavičce v parku, nevnímal zimu ani vytrvalý déšť. Po tvářích mu stékaly pramínky slz. Byl to přesně měsíc, co přišel o svou lásku. Miloval ji jako žádnou jinou. Byla krásná, milá a hlavně mu rozuměla jako nikdo jiný na tomhle světě. Ale přišel o ni. Měla nehodu. Omylem vběhla pod auto a utrpěla zranění tak vážná, že už jí nebylo pomoci.
A on si přál zemřít... Aby mohl být s ní. Ale smrt stále nepřicházela. On na ni čekal, den za dnem, vyhýbal se lidem a jejich zvídavým pohledům, přestal komunikovat s přáteli, nechodil do školy... Jen čekal.
Zvedl se a pomalu odcházel domů. Nastavil svou tvář kapkám deště a nevnímal okolní svět. Šel dál starou známou cestou ke svému domovu. V duchu si pořád omílal dokola pár vět, které mu rozhodně úlevu nepřinášeli, právě naopak. Došel domů, lehl si na gauč, kde přemýšlel, proč se to muselo stát zrovna jeho lásce. Po chvilce usnul. Zdál se mu sen...
Byl v tmavém tunelu. Běžel a už byl celý zadýchaný. Kdyby neviděl světlo vycházející z konce tunelu, asi by se zbláznil. Bylo jeho jedinou nadějí. Běžel k němu, co nejvíc to šlo, ale šlo to opravdu těžce neboď se mu nohy zabořovali do měkké podlahy tunelu. Nejdříve jenom po kotníky, poté do půly lýtek a nakonec až po kolena. Pomalu mu docházely síly, nemohl skoro dýchat, ale nevzdával se. Věděl, že až vyjde ven, tak bude líp. A konečně se dočkal... Byl venku. Na krásné, rozkvetlé louce, kde létalo na tisíce krásných bílých motýlů... A uprostřed louky spatřil ji... Tu, pro kterou celý měsíc truchlil... Tu, kterou bezmezně miloval, ale krutý osud mu ji vzal... Pomalým krokem se vydal k ní... Ona se k němu otočila tváří a usmála se... Došel až k ní... a objal ji...
Ona se na něj zase usmála a řekla:,,Ani nevíš, jak moc chci být zase s tebou..."
On se na ní podíval a řekl:,,Ale vím... já to chci taky a možná ještě víc."
Ona se usmála ještě více.,,Tak za mnou pojď..."
Podíval se jí hluboko do hnědých očí.,,Ale jak..?"
Odstoupila od něj. ,,Pojď..." Pomalu šla od něj pryč. On chtěl jít za ní, ale stále byl velice zeslabený z cesty tunelem. ,,Nemůžu..."
,,Ale můžeš... Pokud chceš..." usmála se a koukala na něj.
,,Chci..!" obraz louky a jeho milé se mu pomalu rozplýval... ,,Chci..." řekl naposled než sebou cukl a probudil se snění.
Chvíli seděl na gauči a přemýšlel. A pak se rozhodl... Rozhodl se a nic na světě už to nemohlo změnit. Nic... a nikdo. Vyběhl ven do deště a šel rozhodným krokem, ne takovým tím pomalým a nejistým. Doběhl k vysokému domu, kousek od centra města. K místu... kde se stala ta nehoda. Tentokrát se ale nezastavil a tupě nezíral na místo, kde ještě byly viditelné stopy krve jeho milé. Jeho cíl byl právě ten dům. Vyběhl několik schodů nahoru, až se ocitl v nejvyšším patře.
Tam si stoupl do otevřeného okna a podíval se dolů. Do očí mu stouply slzy... Ale nebyly to už slzy smutku, ale slzy štěstí a radosti z toho, že se s ní opět setká a že s ní už zůstane navždy...

Vrhl poslední pohled dolů... odrazil se... a skočil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BajunQa-Laf youu BajunQa-Laf youu | 2. října 2008 v 20:15 | Reagovat

Ouu DeidynQo..x'( je to nádherný x'(

2 Kyuubisek Kyuubisek | Web | 2. října 2008 v 20:42 | Reagovat

Je to pekny,ale takova smrt v povidkach neni muj styl tak promin že tě nepochvalim za originalitu x( ale pekne jen by to mohlo byt delší ^^

3 Nec Nec | Web | 3. října 2008 v 5:13 | Reagovat

upřimně ....se mi to zdá trochu přiškrcený...ale v podstatě to není špatný téma...nevěděl jsem že píšeš^^...asi je hodně věcí....co jsme si neřekli^^

4 Madara Madara | 2. listopadu 2008 v 10:03 | Reagovat

hezky..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama